Včera jsem natrefila v Tv na rozhovor s nějakým dětským spisovatelem. Měli na něho dotaz, jak dlouho píše knihu. Odpověď zněla: dětskou knihu píši asi rok, knihu pro dospělé i tři roky.
Zaujalo mně to ihned, protože já svou první hnihu psala asi 4 měsíce. Kniha vyšla a je úspěšná, dle recenzí pod knihou. Mládež, ale i všichni, kteří knihu četli, se hned začali ptát, zda bude pokračování. To mě donutilo si sednout, a psát volně navazující, ale i samostaně čtoucí příběh. Nyní je druhá kniha hotová a psala jsem jí necelé dva měsíce. Vydaná bude ale až v lednu. Myslím si, že když člověk má opravdu o čem psát, že to jde samo, ikdyž píšete jen sem tam. Né vždy, má člověk inspiraci a chuť psát každý den. Mně samotné pomáhaly knihy, když jsem žila, né zrovna ve štastném období, čím si ale prochází jednou za čas všichni lidé. Mám ráda krásné a poučné příběhy, ze kterých si člověk vezme zrova to, co v tu chvíli potřebuje. Každá kniha si vás najde ve správný čas, pokud vám má něco dát. Je to taková pomoc osudu.
Hrozně se těším, až budu mít své druhé miminko ( knihu ) v rukou. V každé knize chci předat něco hezkého, co lidem pomůže. Konečně je doba, kdy se hodně lidí začíná obracet zpátky k přírodě, k duchovním věcem, k hezčím lidským vztahům a pomoci druhému. Tak, jak by to mělo být.
Tímto by jsem chtěla poděkovat všem, kteří knihu četli a těší se na další díl. Věřím, že je stejně poutavý jako první.
Znám hodně lidí, kteří si něco píší doma a bojí se to někde nabídnout, nebo si knihu vydat svépomocí. Všem vzkazuji: ,, nebojte se toho, každý den se rodí zákazník," a jak říkavala babička: ,, sto lidí, sto chutí."